HISTORIE KAZATELSKÉ STANICE - Kynšperk NAD OHŘÍ
Vznik evangelického sboru v Kynšperku nad Ohří:
13.ledna 1899 zemřel sedmdesátiletý hostinský. Jeho jméno už neznáme,
ale z dochovaných pramenů víme, že teprve tehdy,když měl být pohřben,
se ukázalo, že byl protestant. Obzvláště hluboký dojem zanechalo to,
že při pochodu k hrobu hrál městský orchestr místo smutečního
pochodu protestantskou píseň „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“.
Katolický kapelník si ještě den před pohřbem opatřil noty této lutherské písně
z Klingenthalu. Stal se nevědomky prorokem, protože od tohoto pohřbu začal
v Kynšperku působit duch této písně.
Už v dubnu 1899 přestoupilo 18 osob k evangelické víře.
14. května byla ustavena kazatelská stanice a 4.června téhož roku
vykonal farář Gustav Fischer v kynšperské tělocvičně první
evangelické bohoslužby.
Později se evangelíci scházeli v zasedací síni radnice. Po čase tato místnost
nestačila a účastníci bohoslužeb přešli do prostorné učebny
nově postavené městské školní budovy.
Stále docházelo k hromadným přestupům i k stěhování říšských
protestantů do Kynšperka.
Pro péči o duše přeložil vikář Hagesheimer l. února 1903 své úřední
místo z Chebu do Kynšperka a od té doby zde a v okolí působil stále.
Velká touha po důstojném stánku a nerušených bohoslužbách vyústila
v naléhání na postavení kostela. Byl proto založen spolek a když se podařilo
velice výhodně – za 4.000,-- rakouských korun – zakoupit parcelu na
výšině nad údolím řeky Ohře, byla dána základna k výstavbě kostela.
Díky obětavosti evangelíků z Německa a místních členů,
mohl být 21. srpna 1904 položen základní kámen ke stavbě
chrámu Vykupitele.
Ve čtvrtek 15.června 1905 byly posvěceny tři zvony.
Členové sboru se shromáždili v hrubě postaveném kostele.
Slavnostní shromáždění započalo zpěvem chorálu
„Hrad přepevný je Pán Bůh náš“
a bylo hluboce dojato a radostně pohnuto – vždyť skoro po 300 letech
zase zazněly v kraji evangelické zvony!
K posvěcení kostela došlo 8. prosince 1905.
Varhany v kostele jsou z divadla ve Výmaru.
Výstavba chrámu včetně parcely, vnitřního zařízení a zvonů stála
celkem 47.496 korun a 88 haléřů.
V chrámové lodi je místo pro 153 a na kruchtě pro 52 návštěvníky.
Celkem se tedy vejde 205 sedících lidí.
Kostel je postaven v čistě novorománském slohu,
inspirovaném porýnskou středověkou sakrální architekturou podle
projektu architektů Eisenlohra a Weigleho ze Stuttgartu.
Originály plánů se zachovaly dodnes a jsou majetkem sboru.
8.dubna 1920 rozhodlo sborové shromáždění kazatelských stanic Kynšperka,
Habartova a Oloví o spojení v jeden sbor pod názvem
Evangelicko – lutherský sbor Kynšperk.
Po druhé světové válce se stal Kynšperek kazatelskou stanicí sboru Sokolov.
Většina těch, kteří se po druhé světové válce přistěhovali,
byli reemigranté z nejrůznějších oblastí.
Podstatná část měla svůj domov ve Slezsku (v dnešním Polsku).
Měli v sobě také touhu po Božím Slově a vroucí osobní víru,
která je přes všechny hrůzy války a velké ztráty mnoha bratří,
pomohla přenést.
Proto se dříve než byl k dispozici kostel, scházeli po rodinách,
od samého začátku pravidelně s řádem biblické hodiny.
V současné době se koná mimo nedělních bohoslužeb, biblických
a modlitebních hodin ve sboru i dětská práce s dorostem,
mládeží , sborečkem a pěveckým sborem.
historie foto ZDE
foto z rekonstrukce kostela v Kynšperku ZDE
foto z rekonstrukce křtitelnice ZDE
Bohoslužebné náčiní:
Bohoslužebné náčiní, které se i v současné době používá, bylo darováno
evangelickým sborem Ebersdorf – Lichtenwalde z roku 1899.
Podle dostupných informací se jednalo o velice starý evangelický sbor se
starým kostelem. V současné době jde o kazatelskou stanici sboru Chemnitz.
Každá součást bohoslužebného náčiní nese vyrytý název dárce sboru
a na talíři o průměru 27,5 cm jsou tyto nápisy:
Lasset die Kindlein zu mir kommen / Nechte dítek jíti ke mně/
Gustav-Adolf-Fest, Frankenberg in S. 19. – 21. Juni 1899
Gewidmet von Frau El. Arndt, H. Barthel, A. Günther, A. Ivens, M. Pelz,
Rosa Schiehler.
další foto ZDE
Varhany:
Varhany v kostele jsou původem z divadla ve Výmaru ( Weimar) .
Při rekonstrukci výmarského divadla v r. 1904 došlo k vyřazení nástroje .
Varhany v kynšperském kostele Vykupitele jsou pozoruhodné tím,
že na ně hrál Franz Liszt.
Varhany zakoupil člověk , snad z Kynšperka a daroval je do nového kostela.
Jeho jméno neznáme, přesto s díky vzpomínáme.
„Varhany jsou čistá duriňská práce ( =uzavírání vzdušnicových částí pomocí
dřevěných šroubů s čtyřhrannou hlavou).Překrásný a starý nástroj
je z kvalitního dřeva bez známek napadení červotočem.
Varhany jsou mechanické.
Transport a sestavení varhan: Rozebrané varhany byly převáženy vlakem
jako zásilka přes Klingenthal.
Za 320,--Korun je sestavoval člověk, který nebyl varhanář,
ale stavitel klavírů.Zvládl to za dva týdny.
Varhany byly ve dnech 8. – 17.11. 2004 úplně rozebrány, vyčištěny,
a opraveny varhanářem panem Antonínem Habětínem ze Straubingu,
SRN za 60 000 Kč.
další foto ZDE
